Doupě.cz
Petr Broža
Voodoo5 5500: dotestováno
Když jsem minulý týden napsal krátkou noticku o tom, že konečně máme Voodoo5, v žádném případě jsem netušil, kolik nepříliš pozitivních ohlasů se sesype na mou hlavu. Proto jsem všechny testy uspíšil, takže si nyní můžete konečně přečíst všechny moje dojmy z této grafické karty.
Když jsem minulý týden napsal krátkou noticku o tom, že konečně máme Voodoo5, v žádném případě jsem netušil, kolik nepříliš pozitivních ohlasů se sesype na mou hlavu. Proto jsem všechny testy uspíšil, takže si nyní můžete konečně přečíst všechny moje dojmy z této grafické karty.
Protože jsem o Voodoo5 5500 napsal poměrně obsáhlé preview již dříve, které si můžete přečíst na Živě, omezím se na úvod pouze na shrnutí základních parametrů této karty.
Je jaká je
Voodoo5 5500 tvoří dva grafické čipy VSA-100, které pracují v režimu podobném SLI z Voodoo2. Teoretický fillrate každého čipu je 333 megapixelů za sekundu, Voodoo5 5500 tedy dosahuje celkem 667. Každý čip má svých 32 MB paměti SDR SDRAM a stejně jako Rage Fury MAXX nepodporuje texturování přes AGP. Klidně si tedy můžete dát kartu i do starší desky s čipsetem Intel BX (má jen AGP 2x), o žádný výkon rozhodně nepřijdete. Pracovní frekvence čipů, stejně jako pamětí, je 166 MHz, je zde tedy poměrně velký prostor pro přetaktování – Voodoo3 3500 mělo jak čip tak paměť na 183 MHz. Počet vykreslených trojúhelníků za sekundu je 11 milionů, výkon je tedy nižší než u GeForce 2 GTS a dokonce i GeForce 256. Pokud k tomu přidáte absenci hardwarového T&L, není zde mnoho důvodu k jásotu.
Jak už jsem psal minule, karta je poměrně velká, takže prostorná skříň je výhodou. Do minitoweru ji sotva dostanete a do některých skříní se nevejde vůbec. Rovněž jsem již uvedl, že karta má přídavný konektor pro napájení ze zdroje skříně – sama AGP ji v některých případech nemusí uživit.
K samotnému testu jsem použil počítač s procesorem AMD Athlon 800 MHz (128 kB L1 cache a 256 kB L2 cache), základní deskou Microstar K7Pro (čipset AMD 750), paměť 128 MB SDRAM PC133, pevný disk Seagate 10,2 GB Ultra ATA/66 5400 otáček, Windows 98 SE a 17palcový monitor Eizo F520 (maximální rozlišení 1600 x 1200 při 75 Hz). O tom, že tato sestava není žádné ořezávátko, se můžete přesvědčit v testech programu SiSoft Sandra 2000.
Pro srovnání výkonu jsem zvolil nejrychlejší karty konkurence nVidia a ATI – GeForce 2 GTS od Creative Labs (32 MB DDR SDRAM) a Rage Fury MAXX (64 MB SDRAM). Testovacími aplikacemi byly 3D Mark 2000, Quake III Arena a Unreal Tournament. V Quake III Arena bylo testováno demo1 při vypnutém zvuku, v UT jsem nechal proletět jednou dokola úvodní demo. V UT jsem Voodoo5 5500 testoval na rozhraní Glide, ostatní dvě karty používaly Direct3D – při pokusu spustit UT v Direct3D na Voodoo5 totiž hra kompletně zhavarovala. Testoval jsem proto pouze 16bitovou barevnou hloubku, protože Glide v UT 32 bitů nezvládá.
Použité ovladače: Rage Fury MAXX – 4.12.7940, GeForce 2 GTS – 3.84 a Voodoo5 5500 – 1.00.00.
3D Mark 2000
Pokud karta nemá hardwarové T&L, leží výkonnostní limit daný procesorem v tomto případě na hranici 4 tisíc bodů. V rozlišení 800 x 600 bodů mají Voodoo5 5500 i Rage Fury MAXX velice vyrovnaný výkon, a to i v 32bitové barevné hloubce. Z nepatrných rozdílů mezi rozlišením 800 x 600 a 1024 x 768 u těchto karet je patrné, že se zvýšením výkonu procesoru půjde index ještě výše. Překvapením u Voodoo5 je prudký pokles výkonu v 1600 x 1200, zvlášť je to patrné v 16bitové barevné hloubce, kde je výkon dokonce níže než u Rage Fury MAXX. <
Quake III Arena
Celkem s přehledem i zde vede GeForce 2 GTS, i když jí trochu na paty šlape Voodoo5 5500 – ve 32 bitech jsou jejich výkony poměrně vyrovnané. Rage Fury MAXX zde jen smutně stojí opodál – výkon karet ATI v OpenGL (zde mám konkrétně hry na bázi Quake) je totiž docela slabý. V grafu je vidět výkonnostní limit MAXXe: na počítači s Pentiem III 600 MHz je totiž výkon Rage Fury MAXX úplně stejný jako na Athlonu 800 MHz; z toho vyplývá, že v OpenGL výkon MAXXe prostě nezvednete.
Unreal Tournament
Zde je velmi dobře vidět, že Unreal Tournament je pro rozhraní Glide optimalizován (i první demo vyšlo pouze pro Glide, což dokazuje, že spolupráce 3dfx a Epicu je velice úzká) – do rozlišení 1280 x 1024 Voodoo5 vede. V tomto testu potvrzuje svoji velkou výhodu také GeForce 2 GTS, které má téměř shodný výkon ve všech rozlišeních a v 1600 x 1200 nechává Voodoo5 za sebou.
FSAA: jen pro malé monitory
Voodoo5 5500 podporuje dva módy FSAA – 2průchodový a 4průchodový. Na rozdíl od GeForce 2 GTS jsou k dispozici i ve vyšším rozlišení než 1024 x768, protože na to jde Voodoo5 nikoliv přes super-sampling, ale používá metodu jiterred-sub-sampling. Upřímně řečeno, z grafů je patrné, že FSAA ve vyšších rozlišeních ani na Voodoo5 nemá příliš smysl, hra je totiž velice pomalá. Navíc, kdo má monitor s velkým rozlišením, raději zvolí detailních 1280 x 1024, než vyhlazených 800 x 600. FSAA opravdu tedy zůstává volbou pro menší monitory.
S křížkem po funuse
Tímto testem jsem se jenom utvrdil v názoru, že 3dfx zaspalo dobu. Kinematické efekty, které T-buffer na Voodoo5 umí, zatím ve hrách využívány nejsou (jsou docela dost náročné na výpočty) a samotné FSAA není důvod, proč si Voodoo5 kupovat – GeForce 256 o GeForce 2 to umí také a navíc k tomu přidávají docela rychlou jednotku T&L. Nízký výkon Voodoo5 5500 ukazuje, že ovladače zatím nejsou pro Athlon příliš optimalizováné.
Voodoo5 je tedy spíše hezkou hračkou, kterou si běžný uživatel asi těžko pořídí (pro tuto kartu je jakýkoliv procesor pod 700 MHz slabý), zvláště když s uvedením GF2 spadla cena GF256 SDR/DDR poměrně nízko. Pokud ale máte velkou skříň, rychlý procesor a hlavně spoustu peněz, jděte do toho.
